Historie

Podle vzoru svatého Vincence z Pauly (1581–1660), zakladatele řádu a patrona všech charitativních zařízení, sirotčinců a nemocnic, byl v našich zemích roku 1876 založen Spolek svatého Vincence z Pauly, který za vedení předsedy Karla Ervína hraběte Nostitze z Reinecků založil 1. 11. 1889 v Praze ústav Vincentinum nesoucí jméno tohoto světce.

6. června 1899 se Vincentinum se 17 chovanci stěhovalo do bývalého letohradu hraběte Pöttinga (zvaného Petinka) v Břevnově. Šedé sestry v péči o postižené nahradily Milosrdné sestry svatého Karla Boromejského v čele s představenou Antonietou Chotkovou.

Rok 1914 znamenal příchod války a kruté dny pro ústav, bylo zde ošetřováno již 160 chovanců. Vzhledem k tomu, že bylo přijato hodně dětí, které vyžadovaly zvláštní péči oddělenou od dospělých, byla v roce 1926 zřízena nová filiálka ve Smečně v bývalém Clam-Martinickém zámku, kam byly 11. listopadu 1922 děti přestěhovány.  Koncem roku 1927 se zvýšil počet chovanců v obou ústavech na 280 osob a jejich počet neustále narůstal.

V roce 1939 slaví Vincentinum padesát let svého trvání. Ústav má 400 chovanců, z nichž nemůže chodit 158, obtížně o berlích nebo o holi chodí 183, rukama nevládne 20 osob. Dětí do 18 let bylo 113. Slabomyslností trpělo 39. Druhou světovou válku přežilo Vincentinum relativně dobře, i když byla období, kdy si muselo půjčovat finanční prostředky, aby zabezpečilo chod ústavu. V roce 1941 mělo Vincentinum 411 chovanců, z toho 109 dětí do 18 let. Na počátku roku 1943 mělo 427 chovanců, na konci roku již 445. Stále bylo evidováno mnoho nevyřízených žádostí.
Rok 1945 byl plný radosti z osvobození republiky a z přežití všech úskalí ve Vincentinu.Hlavním úkolem pro Vincentinum v obnovené Československé republice bylo vybudování nového ústavu v Praze, poněvadž stávající budovy nevyhovovaly jak po stránce stavební, tak po stránce hygienické. Pro nedostatek místa nebylo možné přijímat další žádosti o umístění.

Ve Šternberku byl Vincentinu přidělen zrušený klášter sester Neposkvrněného Početí Panny Marie na Sadové ulici č. 7 a dva zchátralé domy na Bezručové ulici. Budova na Sadové ulici byla postavena v letech 1905 – 1908 jako klášter Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie. Sloužila jako výchovné a vzdělávací zařízení pro rodinnou výchovu dívek. V období první světové války zde byl vojenský lazaret, později na krátký čas mateřská škola a gymnázium. Domy na Bezručové ulici č. 20 a 22 jsou více jak 400 let staré a vlastnili je šternberští měšťané. Od roku 1951 do roku 1960 bylo šternberské Vincentinum spravováno Českou katolickou charitou s novým názvem: Dětský ošetřovací ústav České katolické charity – Vincentinum, Šternberk na Moravě, v jehož čele byl správce. Od 1. ledna 1960 přechází Vincentinum ze správy charity pod sociální odbor Okresního národního výboru ve Šternberku a po půl roce, po jeho zrušení, pod Okresní národní výbor v Olomouci. Z názvu zařízení zmizelo Vincentinum a zůstává Ústav sociální péče pro děti a mládež duševně i tělesně vadnou, Šternberk na Moravě. V roce 1960 žilo v ústavu 232 svěřenců, o které pečovalo 81 pracovníků, z nichž bylo 42 řádových sester.